Mistrovství světa GPS World cup Spain- Tortosa
Na začátku září se uskuteční ve Španělsku závod, na který se vydá pětičlenná skupinka nadšenců z Čech. Na místo se budeme přesunovat v průběhu 1. -2. Září tak, abychom byli nachystaní a aklimatizovaní k týdennímu maratonu, který na nás v tomhle vyprahlém kousku světa čeká.
22.8. přípravy na cestu vrcholí, někteří dodělávají modely, tak aby vůbec měli s čím letět. Podrobnsti o akci najdete zde
Spojení funguje i přes Atlantik. Trénujte, lítejte, ať to vyhrajete! :-)) Petr
Tak co H-model????
Bude táta GPS na world championship lítat? A ne jen holubičkovat? IvoBýci jedni....
Eště si robtě prču...šak jak vidíte vleky sa dajú trénovať aj bez aeroplánu, a dněs som dal na kole (kvalitně namazaném)šestnásť trianglú aj bez GPS, bo ju mám po tej raně u Ueliho v reparatúře. Jak praví J.D.Cimrman.....není důležité sa zúčastnit, ale zvíťazit....!!??
Tož uvidíme....:-))
Mira
26.8. přejímka modelů v Jeseníku. Naplánovali jsme poslední trénink před odjezdem, více méně to bude zálet nového ASG pro Míru, je potřeba zkontrolovat nastavení a dát si vleka pro klid svědomí. Doufejme, že počasí bude přát našemu plánu.
Zalétnuto! Počasí nestálo za moc, modrá obloha a vítr odpoledne kolem 6- 10m/s. Na letišti se to zdálo být lepší, ale zdání klame, jen jsme stáli v turbulenci za nedalekým lesíkem, což se projevilo v prvním aerovleku, kerý po počátečním boxu končil neřízenou akrobacií vlečné a ASG padlo po ocase. Naštěstí už jsme měli svých 300m jistých, tak jen dotrimovat, pár kroužků a splachovadlem na zem.. Přistání napoprvé celkem dobrý. Potom šel do vzduchu i nový ARC, Mírovi sice vlečná nešla na 100%, ale vyškrábali jsme se. Ta oranice nad letištěm nestála ani za to poskládání letadel, ale dva body máme a už jen zbalit trička...
Byl jsem "nahodou" v Jeseniku....na letišti se děly zajímavé věci :předávky a zálety hned dvou strojů..... na příští sezonu 2012 ?!? Těšte se, Terminator Team se připravuje a vyzbrojuje.......!!!!! Ivo
Já jsem byl sice přítomen "na dálku" pouze formou "telemostu", ale díky za špionážní fotky ze kterých je jasné, že Jarda u nového stroje zodpovědně a kriticky hodnotí jeho potenciál k 3D akrobacii nejen na vlečném lanu :-D
Ivoš Michal
2.9. Dnes jsme se probudili do zataženého rána, občas spadne pár kapek, ale země je tady tak vyprahlá, že to ani nepozná. Konečně jsme se trochu prospali po náročném cestování. Při ranním rozjímání je čas na pár řádek. Takže malé shrnutí:
Z Jeseníku jsme najeli asi 2160km, vyráželi jsme ve středu ve 4 ráno a na místo jsme pohodovým tempem a mnoha zastávkami přijeli ve čtvrtek ve 3 ráno. Celkem fajn cesta, až mně překvapilo, jak to bylo v pohodě. Míra s Vlastou vyjížděli ve středu z Prahy kolem 7 ráno a dojeli s přestávkou na spaní ve čtvrtek kolem druhé odpoledne.
Místo letiště působí exoticky, z jedné strany je lemované olivovým hájem, z druhé mandarinky (bohužel nezraléJ) Co je nepříjemné, že po těch lánech kolem nás jezdí celé noci s postřikovacími soupravami, které mají zvuk jako turbínaJ Jinak je tu prý klidno. Ještě nám Villy (majitel letiště) sdělil, že se na některý den chystá letecké práškování.
Na místě už samozřejmě byla početná Švýcarská delegace, z Německa přijel Andreas Ross , čeká se příjezd Italů, Jihoafričanů.
Prostředí na létání je perfektní, o nějakém vzdušném provozu nemůže být řeč. Jsme tu sami v pustině, nejbližší vesnice cca 7km. Celý čtvrtek pofukoval svěží větřík 1-5m/s, který je urychlován nedalekým nasluněným pohořím. Jak jsem se díval, znalí místního prostředí se snaží k pohoří dolétnout a nastoupat. Funguje to tam spolehlivě, ale je to opravdu na hranici viditelnosti a hlavně na opačnou stranu než je triangl. Termika fungovala jen pomálu, stoupáky slaboučké, úzké, rozbité, kroužící dravci hodně mávali, a unášelo je to kvapem ke kopci.
Ve dvě odpoledne přijeli zástupci místního klubu, a společně jsme vyrazili do vyhlášené místní restaurace. Příznivci sea food by zaplesali, s námi už to tak vesele nevypadalo, každopádně to byl kulinářský zážitek, ono sedět na obědě od půl třetí do pěti celkem mazec.
Fotky budu skládat na konec stránky, tak jak jsem je z telefonu pořídil, jinak to dělá v systému problémy. Kvalita fotek nebude nic moc, ale snad tam půjde něco vidět.
Končím, vedoucí kuchyně volá ke snídani, neodmlouvám, jdu na „hemenex“! Radim
Je sobota 3.9.2011, opět pekelné teploty….
Včerejší den jsme věnovali ladění modelů a důkladnému tréninku.
Spojení internetu je zde špatné, ale jelikož vás nemůžeme nechat bez informací, tak se táta GPS obětoval a připojení vyřešil přes svého operátora.
Z přihlášených pilotů zatím nedorazili Italové a Thomas Straub, dnes ráno přijeli Jihoafričané se svými modely a dopoledne už si také stihli zalétat, včetně Petra Němce, který přijel pozdě večer.
Přistávací travnatá plocha je tu uměle zavlažovaná ale nijak moc rovná. Je to jediný zelený pruh v širokém dalekém okolí. Modely přistávající vyšší rychlostí jako Vlastovo Shark a Mírovo ASG docela trpí. Ostatní plochy jsou „vypálené“ na prach, který už máme všude….
Včera bohužel došlo ke srážce dvou modelů ve výšce kolem 600m, po čelní srážce a uražení částí křídel se obě letadla zřítily do mandarinkového háje. Radim a Kurt se shodli, že pravděpodobnost srážky je úměrná výhře 1000000 EUR v loterii. Ano, Arcus a DG 800 jsou již v igelitkách nachystány na cestu domůL
K dispozici jsou zde čtyři vlekaři: Urs Schupisser, Walter Kalberer, Silvio Meier, Andres Ross. Lítáme na kuličky, za které platíme 50ct. Vlečné modely jsou 2x Airtruck 2x Swisstrainer 1x Sportsmann 2x Piper 1x Wilga. Všechny vlečné s motory nad 150-170ccm.
Lítat se dá pouze ráno a večer. Dnes ráno dal Míra jako jediný dva tréninkové starty na trojúhelníku, aby se sžil s novým érem. Odpoledne vyrazíme k moři, hned po registraci na závod. Zítra se od 11.00 poletí zkušební verze závodu.
Včera jsme jeli na oběd do půvabné vesničky na kopci, na kterou je výhled z letiště, abychom ochutnali něco nového. Průvodcem nám byl Willy, majitel letiště, spolu s prezidentem klubu. No podívejte se na to sami, jídelní lístek je jednoznačnýJ skládal se ze tří chodů, osobně jsem zapíchl prst do menu a významně kývnul na vrchního, že tohle jako znám a bude to velká dobrota. Co se dělo potom byla otázka štěstí, ale i sebezapření. Po vydatném obědě jsme uznali za vhodné se projít což bylo asi cca 70m do kopce, kde byl výhled na okolí a moře, fantastická scenérie.
Se zapadajícím sluncem roste i chuť k pohybu. To je signál sejít se hromadně v hangáru na jedno chlazené…. :) s chutí roste srandaJ ovzduší začne mít příjemnou svěžest, což nám vyhovuje při spánku. O ranní probuzení se stará krásný východ slunce se zvukem motoru vlečné a z kuchyně přilehlého karavanu je slyšet bublání slaniny na pánvi. Martin, Vasta, Radim.
Dnes je úterý 6. 9. 2011.
Po mírně chladnějším večeru se všichni probouzíme s chutí do nového dne. Hlavní šéfkuchař připravuje ve svém království velmi výživnou snídani a spokojeně si pobrukuje. Jelikož kameny u mandarinkového sadu nejsou tolik rozpálené sluncem, Mirek raději vsadí na svůj sporák v karavanu a tak máme vajíčka „na tvrdo“J. K nim se podává jako vždy kus salámku a taky sýr. Každý si uždibne kus chleba a zapíjí všechny ty dobroty pitím dle svého gusta.
Blíží se poledne a Radim se pomalu chystá na své další lety do výšin v Open class. Martin odchází asistovat jako doprovod a Lucka s Mirkem se vrhají vražedným tempem na úklid celého českého „přespolního mandarinkového“ apartmánu. Měníme náš rohožkový koberec na „peršan“, který je odolný jak proti mravencům, tak proti ostrým semínkům z rostlin, kterým říkáme „pichláky“. Konečně se nám podařilo proměnit „fakírovu rohož“ za velmi měkoučký předvstupní kobereček.
Jak tak píši tento krátký text, tak se mi hlavou honí nejen spousty myšlenek, co bych vám všechno chtěla napsat. Bohužel kolem mé hlavy mám neustálé a velmi frekventované „muší letiště“ a všechny ty nálety a hlavně přistání a odlet „muších stihaček“ mě občas vyrušuje od psaní. Český repelent na „muší španělské stihačky“ jaksi nepůsobí, tak mi nezbývá, než se ohánět a občas nějakou tu „stihačku“ sestřelit.
Zpod větrného pytle, který se chvílemi ani nehne (jen trochu fouká směrem od severu), pozoruji dění na letišti. Všude se prohánějí modely letadel o sto šest! Bez mého foto a video příslušenství svým ostřím zrakem vidím kromě letadel ve vzduchu i jedno letadlo, které na vzletové dráze zůstalo za vlečnou na zemi a vůbec nevzlétlo. Komu ale patřilo, není známo ani Martinovi, který právě míjí naší českou vlajku a přichází ke mně. Přináší mi nové zprávy v podobě zážitků z travnaté plochy. Radim vzlétá vzhůru k výšinám a pěkně si vychutnává svůj let v již teď tak velmi horkém poledni. Chvíle ostrého sluníčka a velké modravé dálky omámily Radima natolik, že na deset vteřin ztrácí letadlo a netuší, kde se nachází. Naštěstí po chvílích netrpělivého šklebení a mžourání se jej podaří najít a opět se přepnout z „nouzového režimu“ do „normálního“ letovéhoJ. Letištní plocha nezeje prázdnotou, jelikož každou chvíli na ní startují a zase přistávají další modely….Ovšem ne jen modely letadel, ale také „muší stíhačky“, které jsou vždy a všude připraveny k mírumilovnému útokuJ. Místní piloti se s nimi již skamarádili a my se tváříme, že jim dáváme „signální znamení“ a oháníme se rukama a vším, co je po ruce…Jaký je to pocit, když sedí moucha na anténě přijímače a kouká se na závody z této perspektivy? Hm, tak to vám bohužel nenapíšu, ale i to tu bylo k vidění!
Vlasta si balí kufry a vyráží vstříc velkému vedru do bonsajového centra, i když kdo ví, kam ho jeho autíčko zaveze a kam všude se ještě podívá. Určitě prý navštíví místní obchůdek a doveze nám něco dobrého k snědku. Za Vlastou se zapráší a je ty tam. Teď se zaměřím směrem do dění v kuchyni.
Česká kuchyně nikdy nezklame, říkáme si. To už Mirek vaří polévku a připravuje rýži. Odbíhám chvíli od počítače a jdu pomoci do kuchyňky. Přicházím právě včas, jelikož Mirek vkládá sáček rýže do horké vody, která ještě není propláchnutá. Chopím se rýže a už ji peru pod vodou. Oběd je již po chvíli uvařený. K rýži podáváme domácí české kuře, které jsme „nacpali“ do sklenice od okurek. Nevěříte, že se tam vlezlo celé? Ale ano, vlezlo a to bez kostíJ. Tak si tady pěkně já, Martin a Mirek vychutnáváme mňamky obídek. Musím dodat, že pro neznalé našeho tábora, patříme mezi věrné návštěvníky české kuchyně. Někteří asi jistě zavítali na 4 Eura na obídek do kantýny jako v některých předešlých dnech. My jsme ušetřili každý 4 Eura a ještě jsme si parádně pochutnali.
Po obědě se chceme osvěžit pod sprchou. Jenomže voda ze sprchy je příliš horká…Martin po chvíli sprintování od sprchy nám říká svůj geniální nápadJ. Ze sprchy jsme udělali vodotrysk dosahující 3 m a než na nás voda spadla, byla již podstatně chladnější! Byli jsme jako v ráji, kde nám zářila barevná duha a my si užívali skvělého letního osvěžení.
Nyní přichází Radim a také přijíždí Vlasta. První, co zahlédneme vylézat z auta je velký kulaťoučký meloun! Ne, nejde o bříško, ale o skutečný vodní meloun. Mirek se ho ujme a už ho dává do lednice, aby se pěkně vychladil.
Martin po vzoru Mirka se jde také oholit a umýt. Martin prohlásí :“tak abychom se zítra nemuseli znovu registrovat“J a odchází si pro vychlazenou plechovku Semtexu.
Lucka
Výsledky:
Great results for the H-model gliders, thaks to all pilots!
Standard Class: 1. Radim Horky / Arcus
2.Martin Holub / Arcus
3. Ueli Nyffenegger / Arcus
Open Class: 1. Ueli Nyffenegger / ASH 31 Mi
2. Radim Horky / Arcus
3. Marco Mani / ASH 31 Mi
Electro Class: 1. Ueli Nyffenegger / ASH 31Mi
2. Ross Andreas / ASH 31 Mi
3. Marco Mani / ASH 31 Mi
Short video on you tube made Johan Bruwer, thank you!
